Rozdíl mezi moderním a tradičním Taiji

Poznáte, které z výše uvedených videí představuje moderní, a které tradiční Tai Chi?

Hranice mezi skutečnou dovedností a nadsázkou.

V dnešním světě Tai Chi často vidíme "dramatické verze" představení Tai Chi, plné intenzivních bojových zvukových efektů, které připomínají scény z akčních filmů. Tyto výkony, umocněné přehnanými zvukovými efekty, se mohou na první pohled zdát působivé, ale mají daleko k původnímu duchu Tai Chi. To, co bylo kdysi uměním vnitřní kultivace, se nyní změnilo v podívanou na vnější showmanství. 

Pravé Tai Chi, zejména ve své tradiční formě, klade důraz spíše na "vnitřní kultivaci" než na vnější projev. Podstata Tai Chi spočívá v harmonizaci těla a mysli, nejen v provádění okázalých technik. Zaměřuje se na zjemnění vnitřní energie (Qi) a dosažení rovnováhy mezi měkkostí a silou. Tyto dramatické zvukové efekty a přehnané výkony však tuto filozofii zrazují. Upřednostňují vnější vzhled před vnitřním mistrovstvím a redukují Tai Chi na pouhé výkonné umění spíše než na hlubokou praxi sebekultivace. 

Nadsázka navenek, prázdnota uvnitř.

Moderní soutěžní Tai Chi, zejména na sportovních turnajích, často klade důraz na vizuálně výrazné pohyby a oslnivé techniky. Přidání bojových zvukových efektů vytváří iluzi síly, jako by každý úder generoval sílu hromu. Nejde však o nic jiného než o divadelní nadsázku, maskující nedostatek skutečné vnitřní dovednosti. Tato představení, i když jsou vizuálně podmanivá, nedokáží zachytit skutečnou hloubku Tai Chi.

Je to podobné šálku, který vypadá krásně zvenku, ale uvnitř obsahuje nekvalitní čaj. Bez ohledu na to, jak je šálek zdobený, podstata spočívá v samotném čaji. Bez skutečné vnitřní kultivace nejsou všechny okázalé techniky ničím jiným než dutými pohyby. 

Tradiční Tai Chi: Vnitřní kultivace je na prvním místě.

Naproti tomu tradiční Tai Chi zdůrazňuje vnitřní kultivaci před vnější technikou. Má kořeny v taoistické filozofii a řídí se principem "Wu Wei" (činnost nekonání) – hledá spíše harmonii než sílu. Praktikující necvičí proto, aby zapůsobili na publikum, ale aby kultivovali svou Qi, opanovali svou mysl a dosáhli stavu vnitřního klidu. Tai Chi je o integraci Qi a síly, nejen o předvádění vnější síly.

Výuka tradičního Tai Chi se zaměřuje na vnitřní trénink, na vnější pohyby nahlíží jako na pouhé vyjádření vnitřní síly. Prostřednictvím meditace ve stoje (Zhan Zhuang) a práce s vnitřní energií zažijí jeho studenti skutečný tok Qi a rafinované síly (Jin), spíše než se jen učit povrchní pohyby. Jeho přístup je v souladu se základním principem tradičního Tai Chi: tělo následuje mysl a skutečná síla přichází zevnitř. 

Ti, kteří sledují vnější a zapomínají na vnitřní.

Mnoho moderních nadšenců Tai Chi přitahuje okázalé pohyby a filmové efekty, přičemž zanedbávají základní vnitřní práci. Zaměřují se na to, aby jejich forma vypadala agresivněji, efektněji, než aby pochopili, že skutečné Tai Chi je o seberegulaci a osobní transformaci.

Tato posedlost vnějším vzhledem je přesně to, před čím taoismus varuje – "ti, kdo spěchají, nedosáhnou svého cíle". Bez vnitřní kultivace jsou okázalé techniky jako hrad postavený na písku – vizuálně působivé, ale v podstatě chabé. 

Pouze ti, kteří skutečně praktikují vnitřní práci, chápou sílu klidu, která překonává pohyb. Tai Chi je o vyvážení vnitřního a vnějšího, pohybu a klidu, nikoli o slepém honbě za dramatickými efekty.

Závěr

Moderní soutěžní Tai Chi se zaměřením na výkon a bojové efekty může přitahovat pozornost, ale ztrácí hlubší duchovní a fyzické hodnoty tradičního Tai Chi. Naproti tomu mistři tradičního Tai Chi zachovávají pravou podstatu Tai Chi a kladou důraz na vnitřní kultivaci a holistickou rovnováhu. 

Ti, kteří upřednostňují vnější vzhled a zanedbávají vnitřní vývoj, proměňují Tai Chi v pouhé jevištní představení, postrádající jeho hlubokou hodnotu jako cestu k sebekultivaci. Pravé Tai Chi se nespoléhá na přehnané účinky, aby dokázalo svou sílu – svou sílu odhaluje prostřednictvím vnitřního cvičení, sladění s přírodou a dosažení harmonie mezi tělem a myslí.

PS video vlevo ukazuje vítězkyni Celonárodní Čínské Soutěže v Bojových uměních z roku 2024 - kategorie Tai Chi. Pokud se zaměříte na její krásné pohyby, není těžké vypozorovat, že ani jeden z úderů se neopírá o pevný základ (zadní noha je často ve chvíli úderu rukou nadzvednutá, některé kryty nedávají smysl, protože jsou až po kopu atd.). Naproti tomu rychlá forma v malém řádu v podání Nicanoora Snow, která je navíc dnes nevídanou raritou, tak ač není na pohled tak krásná, vidíte, že ze všech kopů, úderů i krytů je cítit síla a dávají smysl.